Hlava slouží jako řídící centrum lidského těla, ve kterém se nachází většinová část centrální nervové soustavy – mozek, a většina smyslových orgánů vyjma hmatu, který je nerovnoměrně rozprostřen po celém těle. Tvar hlavy je určen především tvrdou lebkou, která ochraňuje mozek a ostatní orgány v hlavě uložené.
Na hlavě se ze předu nacházejí dvě oči sloužící jako zrakový orgán, nos jako čichový orgán, ústa pro přijímání potravy a druhotně i ke komunikaci, po stranách jsou uši sloužící jako sluchový orgán.
V přední části hlavy, obličeji, se nachází také mimické svalstvo umožňující lidem neverbální komunikaci.
Krk, přední část krku a zadní část dutiny ústní také hrdlo, je část těla spojující hlavu s trupem. Jeho základem je sedm krčních obratlů. Zadní část krku se u lidí a jiných obratlovců nazývá šíje.
Krkem prochází množství cév a nervů. Obsahuje hrtan, průdušnici, štítnou žlázu, hltan a jícen.
Trup (latinsky truncus) je morfologický termín užívaný v zoologii pro centrální část těla obratlovců a jim příbuzných skupin živočichů. Trup se jako jedna z částí těla popisuje už u polostrunatců (Hemichordata), kteří přitom nemají žádné končetiny ani hlavu v pravém slova smyslu. Uvnitř trupu se nachází coelomová dutina. Trup je dále typickou součástí těla všech strunatců, ačkoliv u většiny pláštěnců je trupovitá struktura patrná jen v larválním stadiu.
** Pohlavní orgány:
Končetiny
Dolní končetina (DK, lat. membrum inferius) představuje párový orgán opory, díky kterému je zajištěn pohyb vzpřímeného těla. Vyznačuje se mohutnější strukturou a obecně menším rozpětím pohybů kloubů než je tomu u končetiny horní.
Vzpřímené tělo je možné udržet za podmínky vertikalizace páteře a napnutých dolních končetin, což je nejvýhodnější pozice, která vyžaduje nejmenší potřeby pro práci antigravitačních svalů a většina zatížení vede do dlouhých kostí dolní končetiny. Ta tvoří funkční celek s pánví, kde dochází k transformaci tlaků vztyčeného trupu těla na dolní končetiny. Pánev je spojena s páteří, jejíž fyziologická zakřivení lordosy a kyfosy závisí na pánevním sklonu, který je sám ovlivněn délkou dolních končetin.
Lidská kůže (latinsky cutis, řecky derma) stejně jako kůže jiných obratlovců je orgán, který pokrývá tělo, odděluje vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí. Tím je chrání před horkem a chladem, před mechanickým poškozením, infekcí a dalšími nepříznivými vlivy. Plocha kůže u dospělého člověka dosahuje 1,6 až 1,8 m², což z ní dělá největší orgán lidského těla. Hmotnost kůže představuje 7 % celkové tělesné hmotnosti. Na lidskou hlavu a krk u běžného zdravého člověka připadá přibližně 11 % kůže, na trup 30 %, na horní končetiny 23 % a na dolní končetiny asi 36 % celého povrchu kůže. Tloušťka lidské kůže se mění od 0,4 do 4 mm (záda); nejtenčí je kůže na očních víčkách, uchu, penisu a také na vlasové části hlavy.