Lidské tělo


Imunitní systém

 je souhrn mechanismů, zajišťujících integritu organismu rozeznáváním a likvidací cizích či vlastních, ale potenciálně škodlivých struktur. Projevuje se obranyschopnostíorganismu, ale na druhou stranu i autotolerancí.

V širším slova smyslu má téměř každý ochrannou funkci. V užším slova smyslu pak zde máme orgány, jejichž hlavní úloha spočívá ve vytváření a posilování obranyschopnosti organismu (např. brzlík a lymfatické orgány).

u různých typů organismů

Bakterie a další jednobuněčné organismy mají určený k boji proti bakteriím, virům(bakteriofágům) a dalším nitrobuněčným ům. Obvykle funguje na bázi restrikčních ů, které vystřihují a likvidují DNA, kterou rozpoznají jako cizorodou. Eukaryotní buňky mají podstatně komplexnější, u mnohobuněčných organismů pak organizace a složitost imunitního systému stoupá, jeho součástí jsou celé buňky, části orgánů, nebo orgány celé.

V rámci mnohobuněčných organismů zajišťuje jednak likvidaci patogenů, jednak likvidaci vadných buněk a tkání, zejména pak infikovaných buněk, které by se jinak staly ložiskem , a rakovinových buněk.

Vyvinutý je zejména imunitní systém ptáků a imunitní systém savců.

člověka

Hlavním úkolem imunitního systému je obrana organismu proti antigenům a patogenům – nebezpečným cizorodým látkám (např. toxinům) či pozměněným buňkám vlastního těla ().

Nespecifická (vrozená) imunita

Zánět je děj, při kterém probíhá mnoho nespecifických imunitních reakcí.

a

Kůže a sliznice jsou mechanickou barierou bránící průniku patogenů do těla. Navíc vylučuje různé antibakteriální látky (např.: kyselina mléčná, nenasycené …), mají dokonalý systém obrany proti infekci – tzv. slizniční (MALT).

Žaludek

Žaludek je další barierou bránící průniku patogenů do těla. Žaludeční šťávy jsou totiž extrémně kyselé. (Obsahují např.: kyselinu chlorovodíkovou.)

Komplement

Komplement je soubor proteinů, vyráběných fagocytujícími buňkami.

Bílé krvinky se schopností ózy

Fagocyty – buňky imunitního systému schopné pohlcovat cizorodé částice v organismu

Interferony

Interferony jsou proteiny uvolňované buňkami, které byly napadeny viry. Zabraňují množení virů.

Specifická imunita

Je zajišťována lymfocyty (druhý nejpočetnější typ bílých krvinek) které se podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových ů jejich buněčné membrány se dělí na:

B-lymfocyty

B-lymfocyty byly objeveny v ptačím orgánu Fabriciově burze. Zajišťují látkovou (humorální) imunitu, tj. vyrábějí protilátky. Působením antigenu se transformují v imunoblasty, jejichž proliferaci (dělením) vznikají plasmatické a paměťové buňky. Plasmatické buňkyprodukují specifické proti danému antigenu. Některé B-lymfocyty se při styku s antigenem přemění na paměťové buňky, které zajistí velmi rychlou odpověď při opakovaném styku organismu s daným antigenem. Této reakce se využívá při . B-lymfocyty tvoří asi 15% populace ů.

T-lymfocyty

T-lymfocyty dozrávají v brzlíku (lat. thymus), jejich název je odvozen z prvního písmene tohoto orgánu. Jsou to imunokompetentní buňky klíčové pro rozběhnutí . Zajišťují buněčnou imunitu, stimulují B-lymfocyty k práci. Dále ničí buňky cizorodých (např. transplantovaných) tkání i pozměněné buňky vlastního těla (nádorové, buňky napadené viry).

Dělení:

  • Cytotoxické T-lymfocyty – likvidují buňky s antigeny, nebo buňky transplantovaných ů
  • Pomocné T-lymfocyty – vylučují cytokiny a stimulují jiné bílé krvinky k práci; dělí se na Th1 a Th2
  • Regulační T-lymfocyty – schopnost imunosuprese (potlačování imunity)

Imunizace (zvýšení obranyschopnosti organismu) se provádí dvěma způsoby:

  1. Aktivní imunizací, při které se do těla vkládá oslabený původce nemoci (vakcinace), proti kterému si tělo samo vyrobí (preventivní ).
  2. Pasivní imunizací, při které jsou do těla vkládány přímo ( pomocí očkovacího séra).

Imunitní problémy

  • AIDS vyvolaná virem HIV, napadajícím přímo buňky imunitního systému (T-lymfocyty).
  • Alergie – nadměrná reakce organismu na , nebo i na dlouhodobě se vyskytující látku v prostředí.

Vlivy na

Obecně je zřejmé, že na působí, často negativně, mnohé civilizační vlivy: od změn životního stylu (druhové i chemické složení stravy, atd.) až po nejrůznější formy znečištění prostředí. Kromě zvýšeného výskytu rakoviny, alergií a ekzému může být takovým oslabením zvýšeno i riziko mnoha dalších onemocnění. Radioaktivní a rentgenové záření ničí červenou a tím i .