Lidské tělo


Pánevní dno

Znázornění pánevního

Panevní dno (latinsky: diaphragma pelvis) je tvořeno musculus levator ani (řitním zdvihačem) spolu s fasciemi, m. iliococcygeus (svalem kyčlokostrčním) a m. coccygeus (svalem kostrčním). Ohraničuje dolní okraj břišní dutiny člověka a rozděluje dutinu malé pánve (cavum pelvis) od krajiny (regio perinealis). Je mediálně doplněno vazivově-svalovou destičkou trojúhelníkovitého tvaru – diaphragma urogenitale. Protože se na tomto místě setkává více složitých orgánových systémů (konec trávicí soustavy, dolní část uropoetického systému, pohlavní orgány), má složitou anatomii. Detailní znalost pánevního je základem pro diagnostiku a chirurgickou léčbu vrozených a získaných onemocnění v této oblasti.

Nejdokonalejší in vivo zobrazení pánevního v současnosti poskytuje . In vitro se studuje a vývoj pánevního pomocí makroskopických a mikroskopických anatomických a histologických preparátů, které se získávají z embryí a v rámci pitvy zemřelých.

Hlavní funkcí pánevního je podpora ů, které se nacházejí v pánvi. U ů pánevního je důležitá nejenom jeho pružnost, ale také síla a pevnost. Oslabení pánevního nepostihuje pouze ženy, ale také muže. Nejčastěji se s povolenými svaly pánevního setkávají lidé po operacích pánve, ženy po porodech, případně ženy a muži po 40 letech věku.

Posílením ů pánevního je možné zmírnit zdravotní problémy např. bolesti zad, vyhřeznutí dělohy, unik moči či , hemoroidy, zlepšení sexuálních prožitků, aj.

Pro posílení ů pánevního jsou vhodné tzv. Kegelovy cviky, které v roce 1948 vyvinul americký gynekolog Arnold Kegel. Jedná se o soubor několika fyzicky nenáročných cviků. Ty by měly být prováděny v počtu 30 až 40 opakování třikrát za den, tedy zhruba 100 opakování denně celkem. Každý cvik se skládá ze dvou částí, a to stažení a uvolnění. Obě tyto části by měly trvat přibližně stejnou dobu. V začátcích cvičení je možné každou část provádět jen krátkou dobu, avšak postupem času, až zesílí, je možné dosáhnout délky trvání až 10 sekund.