Lidské tělo


Pojivová tkáň

je označení pro , která má původ v mezenchymu, tedy v primitivní rosolovité tkáni álního původu, která během embryonálního vývoje vyplňovala prostory mezi vnitřními orgány.

Jednotlivé typy pojivové tkáně se od sebe liší. V organismu zastává mechanickou a podpůrnou funkci, podílí se na udržování stálé koncentrace iontů a vody, tvoří látkové rezervy organismu a má obrannou funkci. K pojivové tkáni se někdy řadí , které mají také mezenchymální původ, ale strukturou se od ostatních pojiv liší.

Pojivovou lze dělit podle funkce na výplňovou, opěrnou a trofickou:

  • výplňová : k výplňové tkáni patří (řídké, tukové, tuhé) a (hyalinní, elastická, vazivová);
  • opěrná : k opěrné pojivové tkáni patří (houbovitá = spongiozní, kompaktní = hutná) a sklovinná zubní (nejtužší část organismu, obsahuje pouhá 2 % organických látek);
  • trofická : k trofické pojivové tkáni patří , míza a ; zajišťují udržení homeostázy(stálého vnitřního prostředí).

V dospělém organismu patří k pravé pojivové tkáni , a .

Složení pojivové tkáně

se skládá z buněk a různého (většinou velkého) podílu mezibuněčné hmoty, která má fibrilární složku (z kolagenních a elastických vláken) a amorfní složku (z mukopolysacharidů neboli glykosaminoglykanů).

Buňky pojivových tkání se liší tvarem i funkcí podle typu dané pojivové tkáně. Produkují mezibuněčnou hmotu (), střádají látky (), některé typy buněk se podílejí na imunitní reakci organismu (makrofágy – tzv. , ).

Struktura a složení mezibuněčné hmoty se v různých pojivových tkáních liší. V některých pojivech převládá vláknitá složka mezibuněčné hmoty (, vazy), v jiných je velké množství amorfní složky (). Vláknitou složku představují kolagennívlákna, elastická vlákna a . Amorfní složka je tvořena převážně čili glykosaminoglykany a glykoproteiny (, aj.).