Anální sex je sexuální aktivita, při které dochází buď k anální souloži, či k nejrůznějším formám dráždění řitního otvoru (prsty, jazykem, erotickými pomůckami, atp.). Z medicínsko-epidemiologického hlediska se řadí mezi rizikové sexuální praktiky, což je dané zranitelností příslušných orgánů a septickou povahou konečníku. Protože konečník na rozdíl od vaginypostrádá přirozenou vlhkost, je při této praktice obvykle používán lubrikační gel.

Tuto sexuální praktiku lze provozovat v heterosexuálním páru, kdy zpravidla nejsou používány žádné pomůcky (v případě peggingu naopak jsou), a lze říci, že pak jde o doplňkovou sexuální praktiku. Podle průzkumů vyzkoušela anální sex třetina heterosexuálních párů. Aktivita může přinášet sexuální uspokojení oběma partnerům. U muže je mechanismus stejný jako při klasickém sexuálním styku, u žen jsou libé pocity způsobeny tím, že konečník a pochva spolu velmi těsně sousedí a přes tenkou oddělující přepážku je možné dráždit nervová zakončení v pochvě i skrz konečník.

Pasivní muž při homosexuálním styku nebo peggingu prožívá uspokojení díky dráždění prostaty. Lesbické páry využívají při análním sexu prsty či pomůcky, které jsou dvojího typu. Buď se jedná o tzv. strap-on, tedy klasický robertek, který si jedna z partnerek připevní na tělo, zpravidla do míst, kde má muž penis, a sama je pak drážděna mimo svou pochvu, nebo se používá pomůcka podobná dvoustrannému robertku.

Pedikace je označení pro zavádění penisu do řitního otvoru, a to jak u homosexuálních, tak u heterosexuálních párů. Někdy se jím ale myslí zejména nebo pouze pohlavní zneužívání chlapců (pederastie)

Anální sex nebyl ve starověkých kulturách považován za nic divného ani mimořádného. Po nástupu křesťanství se sex obecně a anální sex především stal tabu, které přetrvává i dnes. Tato poloha je často považována za nečistou a nepřirozenou.

V afrických kulturách je poloha považována za dovolenou i před svatbou, neboť po ní dívka zůstává pannou, což umožňuje její prodej či provdání. U mnohých společenství je tento styk v manželství pokládán za nemravný, protože po něm žena nemůže otěhotnět.

Ve starověkém Egyptě byl homosexuální anální styk považován za normální a vše naznačuje, že v nejstarších dobách panovník dokazoval svou mužnost tím, že znásilnil poraženého protivníka. Tento zvyk se odrazil např. v bájích, kde při sporu mezi bohem Hórem a Sutechem Sutech Hóra několikrát znásilní a egyptští bohové se nad tím ani nepozastaví. Podle pramenů, které hovoří o této problematice, neexistuje žádný důvod se domnívat, že starověk znal tento způsob sexuality pouze mezi dvěma muži.

Anální sex sebou přináší dvě hlavní rizika, a to infekci a fyzické poškození.

Nechráněný penilně-anální styk sebou přináší zvýšené riziko přenosu sexuálně přenosných nemocí, jelikož řitní otvor a konečník jsou náchylnější k drobným poraněním a trhlinkám. Použití prezervativu a dostatečná lubrikace riziko poranění snižují (úplně jej ale neodstraní). I prezervativ však může prasknout nebo sklouznout, a tak by měli být oba partneři pozorní. Riziko přenosu nemocí a infekcí existuje rovněž při opakovaném análním použití erotických pomůcek více než jednou osobou.

U příjemce nechráněného análního styku je největší pravděpodobnost přenosu viru HIV. Při nechráněném análním sexu může dále dojít k přenosu následujících virových, bakteriálních a parazitických onemocnění a virů, bakterií a hmyzu je způsobující: lidský papilomavirus (zvyšuje riziko vzniku análního karcinomu a břišního tyfu), amebiáza, chlamydióza, kryptosporidióza, infekce způsobené E. coli, giardióza, kapavka, hepatitida A, hepatitida B, hepatitida C, herpes, HHV-8, lymfogranuloma venereum, Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium, veš muňka, salmonelóza, úplavice, syfilis, tuberkulóza a Ureaplasma urealyticum.

Fyzické poškození konečníku a řitního otvoru může vést k análním fisurám, rektálnímu prolapsu či hemoroidům. Riziko traumatu snižuje dostatečná lubrikace a předehra. Naopak zvyšuje jej požití alkoholu nebo drog, protože otupují citlivost. V případě již existujících hemoroidů či análních fisur u „přijímacího partnera“ je anální sex naprosto nevhodný, neboť vede k jejich dalšímu zhoršení.

Ztráta ovládání stolice (fekální inkontinence) není u análního sexu vysoce pravděpodobná, může ji však způsobit opakovaná zranění nebo vkládání velkých předmětů. Ačkoli riziko fekální inkontinence je u análního sexu malé, může nastat po opakovaném zranění vnitřního řitního svěrače. Za účelem udržení svalového tonu se doporučují Kegelovy cviky.

Dle studie, publikované v roce 1993 v britském časopise Journal of the Royal Society of Medicine, mělo 14 ze 40 mužů, kteří pasivně prováděli anální styk, časté problémy s fekální inkontinencí. Jiná studie, publikovaná o čtyři roky později v časopise American Journal of Gastroenterology, nicméně nezaznamenala žádný rozdíl ve výskytu fekální inkontinence u homosexuálních mužů provozující anální sex a heterosexuálních mužů, kteří jej neprováděli. Britskou studii zároveň kritizovala za to, že do své definice inkontinence zařadila i plynatost.