Fibronektiny jsou velké přilnavé glykoproteiny. Vyskytují se na povrchu buněčných membrán, v mezibuněčné hmotě a volně v tělních tekutinách. Z chemického hlediska jsou to heterodimerní látky, jsou složené ze dvou podjednotek spojených disulfidickou vazbou. Existují dvě hlavní skupiny fibronektinů:

• rozpustný, plazmatický fibronektin („studený“) je důležitou složkou krevní plazmy (300 μg/ml) a vyrábí ho hepatocyty v játrech
• nerozpustný, buněčný fibronektin je hlavní složkou tzv. extracelulární matrix (mimobuněčné hmoty). Vyrábí ho například fibroblasty.

Fibronektin se může vázat na celou řadu všudypřítomných biomolekul, jako je kolagen, fibrin, heparin, DNA, aktin, integriny a podobně. Díky tomu má také obrovskou škálu funkcí; umožňuje buněčnou adhezi, opsonizaci, hojení ran a udržování tvaru buněk, vývoj a morfogenezi, obranu před metastazováním nádorů a patologickým rozvojem cévního systému, jenž by mohl vést k rakovině.