Helicobacter pylori
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria)
Kmen	Proteobacteria
Třída	Epsilon Proteobacteria
Řád	Campylobacterales
Čeleď	Helicobacteraceae
Rod	Helicobacter
Binomické jméno
Helicobacter pylori (Marshall et al. 1985)

Helicobacter pylori (název složen ze slov: „helix“–šroubovice, „bacter“–bakterie, „pylorus“–vrátník^[1]) je druh mikroaerofilní gramnegativní patogenní bakterie, jež napadá sliznicižaludku. Odhaduje se, že je ve vyspělých zemích touto bakterií infikována více než polovina dospělých po 60 letech věku, ačkoliv nemusí vždy vyvolat onemocnění. Způsobuje zejména žaludeční vředy, má však zřejmě na svědomí i různé gastritidy, adenokarcinom žaludku či lymfomy mízní tkáně v žaludku.

Proces objevu bakterií, která sídlí v žaludku a způsobují nejrůznější zdravotní komplikace, trval od konce 19. století až do druhé poloviny 20. století. Před objevem bakterií se původně předpokládalo, že žaludeční problémy způsobují nespecifické genové příčiny nebo psychosomatika.

Němečtí vědci Bottcher a Letulle objevili v epitelu žaludku neznámé spirálové bakterie v roce 1875. Avšak dvojici se nepodařilo úspěšně kultivovat neznámou bakterii. V roce 1892 italský lékař Giulio Bizzozero popsal řadu spirálovitých bakterií, které nalezl na vnitřní stěně psích žaludků.

Polský profesor Walery Jaworski zkoumal obsahy výplachů lidských žaludků na univerzitě v Krakově v roce 1899. Jaworski našel v obsazích, kromě již známých podlouhlých bakterií, i bakterie, které se tvarem podobaly spirále. Jaworski nazval bakterie se zvláštním tvarem jako Vibrio rugula v Příručce žaludečních chorob. Vyslovil hypotézu o vlivu bakterií na zdraví žaludku. Jaworski napsal příspěvek do příručky pouze v polštině, proto se objev nerozšířil do širšího povědomí dle polského vědce Konturka.

Helicobacter pylori je druh gramnegativní bakterie z rodu Helicobacter. Téměř polovina světové populace je infikováno bakterií, avšak jen někteří jedinci jsou symptomatičtí. Bakterie má tvar šroubu, často je její tvar popisovaný jako tvar písmena S nebo spirály. Šroubovitý tvar napomáhá bakterii proniknout viskózní žaludeční sliznicí a je ve sliznici udržovaný pomocí peptidoglykanů z buněčné stěny bakterie.

Bakterie aktivně hledá povrch sliznice s nízkou vrstvou hlenu pomocí bičíku. Na svém povrchu má 4 až 6 bičíků. Studie uvádí velikost bakterie v rozmezí 0,55 až 0,58 mikrometrů na šířku 2,8 až 3,3 mikrometrů na délku. Bylo pozorováno, že Helicobacter pylori se může v těle člověka změnit z šroubovicové formy do neaktivní kokoidní formy. Bakterie v kokoidní formě snáze překonává imunitu člověka a může se stát opětovně aktivní, avšak nekultivovanou.

Helicobacter pylori je mikroaerofilní organismus – potřebuje plynný kyslík, ale v nižší koncentraci než v atmosféře. Součástí helicobacter pylori je enzym hydrogenázu, který oxiduje plynné molekuly vodíku. Bakterie získává vodíkové molekuly jako produkty bakterií z tenkého střeva.

Pro nalezení Helicobacter pylori v tkáních se využívá různých typů tkáňového barvení – Gramovo barvení, Giemsovo barvení, kombinace hematoxylinu a eosinu, barvení dusičnanem stříbrným nebo akridinová oranž. Helicobacter pylori lze v tkáni najít i pomocí mikroskopu s fázovým kontrastem.

Podmínkami úspěšné kultivace Helicobacter pylori jsou různá virulentní prostředí, které obsahují enzymy jako oxidázu, katalázu nebo ureázu. Dunn a kolektiv označil v 90. letech 20. století ureázu za klíčovou k přežití bakterie v těle hostitele. Bauerfeind a kolektiv prokázali experimentem, že při vystavení bakterie silně kyselému prostředí, bakterie produkuje výrazně méně ureázy i katalázy – snaží se aktivně chránit proti kyselému prostředí.

Helicobacter pylori má pět typů vnějších membránových proteinů. Nejzastoupenější je putativní adhesinin. Další čtyři jsou poriny, přenašeče železa mezi vnějším prostředím a bakteriálním buněčnou stěnou, proteiny spojené s fungováním bičíku a funkčně neznámé proteiny. Vnější membrána Helicobacter pylori obsahuje fosfolipidy a lipopolysacharidy. Bakteriální O-antigen napodobuje antigeny Lewisovy skupiny, kterou obsahují buňky žaludečního epitelu.

Helicobacter pylori se skládá z velkého množství jednotlivých kmenů. Podařilo úspěšně vysekvenovat stovky genomů. Kmen 26695 má dle americké Národní knihovny medicíny kolem 1,7 milionů komplementárních bází s 1576 geny. Supergenom 30 různých vysekvenovaných kultur Helicobacter pylori měl v sobě zakódovaných 2 239 proteinových rodin. 1 248 z nich je společných pro všechny kultury a tvoří genomické jádro. 227 proteinových rodin je specifických pouze pro 1 bakteriální kulturu.

Thorellová a kolektiv zjistila, že struktura genomu Helicobacter pylori se liší dle populace, ve které se bakterie zkoumá. U severoamerických indiánských populací byla zjištěna přítomnost genomu hpEastAsia. Výzkumníci určili dominantní genom hspUral u skandinávské populace.

Lékaři využívají pro prokázání přítomnosti bakterie uvnitř žaludku sadu neinvazivních i invazivních metod. Některé invazivní metody včetně biopsie žaludku nemusí prokázat slabou bakteriální infekci s příznaky. Mezi neinvazivní metody určení infekce patří serologické testování na protilátky, krevní test, vyšetření stolice a dechový test. Při invazivní diagnostice využívají zdravotníci biopsii žaludku nebo endoskopii.