histamin
Histamin | |
---|---|
![]() Struktura histaminu
|
|
Obecné | |
Systematický název | 2-(1H-imidazol-4-yl)ethan-1-amin |
Triviální název | histamin, 2-(4-imidazolyl)ethylamin |
Sumární vzorec | C5H9N3 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 51-46-6 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 111,15 g/mol |
Teplota tání | 84 °C |
Teplota varu | 209–210 °C |
Bezpečnost | |
![]() GHS06 ![]() GHS07 ![]() GHS08
|
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
Histamin je hormon a neurotransmiter produkovaný celou řadou buněk, zejména však bílými krvinkami (žírné buňky a bazofily) a nervovými buňkami. Primárně funguje lokálně – na krátkou vzdálenost při komunikaci mezi sousedními buňkami. Pokud je produkován ve vysokém množství, např. v reakci na alergen, vyvolává efekt v rozsáhlejším okrsku tkáně (např. otok po bodnutí hmyzem) nebo v celém těle (anafylaktický šok).
Histamin je krystalický, rozpustný ve vodě. Souvisí úzce s histidinem, z něhož se tvoří dekarboxylací účinkem enzymu histidindekarboxylázy.
Účinky
Histamin je přítomen ve vysokém množství především v kůži, plicích a střevech, ale také v mozku a míše a dalších tkáních. V klidovém stavu je většina histaminu ukryta v granulích uvnitř žírných buněk nebo cirkulujících bazofilů. Uvolňuje se při aktivaci těchto buněk – obvykle navázáním antigenu na imunoglobulin E. Na molekulární úrovni funguje následně histamin tak, že se váže na histaminové receptory. Jedná se o skupinu receptorů spřažených s G-proteinem (GPCR), která se ještě dělí na několik podskupin: H1, H2, H3 a H4 receptory.
Fyziologicky je histamin velmi účinný. Působí na hladké svalstvo, způsobuje intenzivní kontrakce dělohy[zdroj?] a stah plicních průdušinek. Dále rozšiřuje cévy a zvyšuje jejich prostupnost, čímž se do tkání dostávají tekutiny a vzniká otok a následkem rozšíření cév také dochází ke snížení krevního tlaku. V žaludku histamin produkují ECL (enterochromafinní) buňky a vyvolávají tím produkci kyseliny chlorovodíkové z parietálních buněk. Vyjma těchto všech rolí je histamin navíc i jedním z minoritních neurotransmiterů v mozku.
Jeho nadměrné uvolnění při alergické reakci znásobuje výše zmíněné účinky. Pokud jsou lokalizované do oblasti tkáně, vzniká např. kožní kopřivka (urtikárie). Při systémovém působení v celém těle se může spustit až tzv. anafylaktický šok. Dochází ke snížení tlaku, vzniku rozsáhlého otoku a dalším život ohrožujícím účinkům. Tyto projevy se dají velmi dobře vyvolat injekcí velké dávky histaminu do krevního řečiště. Histamin je také obvyklou příčinou senné rýmy, která vzniká při alergické reakci na pyl v nosní sliznici a projevuje se otékáním nosní sliznice a uvolňováním tekutin do nosní dutiny.
Potlačení jeho působení pomocí antihistaminik je součástí léčby alergických stavů (antihistaminika H1) a žaludečního vředu (antihistaminika H2). Akutní stavy vyvolané uvolněním velkého množství histaminu do krve se dají potlačit také podáním sympatomimetik, zejména látek na bázi adrenalinu či noradrenalinu.
Historie
Byl připraven roku 1907 chemiky Windausem a Vogtem. Roku 1910 byl v nepatrném množství izolován z námelového výtažku.
Nesnášenlivost
Nesnášenlivost histaminu, nebo histaminová intolerance, zkráceně HIT postihuje 1-3 % obyvatel. Z důvodu nedostatečné činnosti enzymu diaminooxidázy (DAO), který štěpí histamin, dochází v těle k hromadění histaminu. Příznaky jsou, kopřivka, svědění, průjem, bolesti břicha, hypertenze, bolesti hlavy, závratě, koliky, zvracení, nevolnost, otoky sliznic, dechové potíže, astma, ucpaný nos, výtoky z nosu, poruchy spánku, úzkostné stavy a u žen poruchy menstruace.
Léčba
Nízkohistaminová dieta, je nejúčinnější léčba histaminové intolerance. Při dlouhodobém dodržování diety dochází ke zvýšení enzymu diaminooxidázy a snížení hladiny histaminu. Při potížích lze také použít přípravek obsahující enzym DAO, který je izolován z ledvin prasat. Pro jeho velkou stabilitu lze přípravek užívat ústně. Ke snížení histaminu v těle se používají antihistaminika a stabilizátory žirných buněk. Bakteriální osídlení střev souvisí s histaminovou intolerancí, proto se doporučuje používání probiotik obsahující tyto kmeny: Bifidobacterium breve, Bifidobacterium infantis, Bifidobacterium longum, Lactobacillus plantarum, Lactobacillus rhamnosus. Jiné probiotické kmeny mohou naopak zvyšovat histamin ve střevech. Kofaktory aktivity DAO jsou také vitamíny C a B6, měď a zinek.
Dieta
Při nízkohistaminové dietě je potřeba se vyvarovat potravin obsahující velký výskyt histaminu a dalších biogenních aminů. Pacient musí ze svého jídelníčku odstranit potraviny kvašené (fermentované), rychle kazící se, sterilizované a konzervované. Příprava jídel jen z čerstvých potravin, bez používání chlazených polotovarů. Jídlo neuchovávat v lednici a co nejdříve zkonzumovat.
Pojem naleznete v následujících článcích:
-
Eosinofil
Eosinofilní granulocyt s dvojlaločnatým jádrem a četnými granuly. Eosinofilní granulocyt v krevním nátěru, barven hematoxylinem-eosinem Nákrs eosinofilního granulocytu Eosinofilní granulocyty, nebo také eozinofily, jsou buňky imunitního systému patřící…
-
Bazofil
Bazofil, typ granulocytu Bazofilní granulocyty čili bazofily jsou speciální typ leukocytů nazývaných granulocyty. Mají velké dvoulaločnaté jádro a specifická granula v cytoplasmě, která lze obarvit bazickými barvivy. Bazofily…
-
Žírná buňka
Žírné buňky Žírné buňky (též mastocyty) jsou efektorové buňky imunitního systému, známé pro svoji roli v patofyziologii alergické reakce. Vyvíjí se z myeloidní řady, svojí morfologickou stavbou se…
-
Alergie
alergie Angioedém – příklad alergické reakce Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací…
-
Autonomní nervová soustava
Autonomní nervová soustava Autonomní nervová soustava modrá = parasympatikus červená = sympatikus Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je…
-
Receptor
Trans-membránový receptor: E: vnější mezibuněčný prostor, P: cytoplazmatická membrána, I: vnitrobuněčný prostor V biochemii je receptor (přijímač, přenašeč) bílkovina umístěná na cytoplazmatické membráně nebo v cytoplazmě či v buněčném jádře, která…