Inseminace je přenos spermií nebo spermatoforu do samičích (většinou vnitřních) genitálií, ať už uskutečněný samcem, samicí nebo společně.

Umělá inseminace je umělý způsob oplodnění samice provedený namísto přirozené kopulace se samcem.

Používá se zejména u lidí, hospodářských zvířat (skotu, prasat, ovcí, koní), domácích zvířat (psů, koček, hlodavců), ale například i u hmyzu (včel).

Důvody k umělé inseminaci mohou být:

• Neschopnost počít jiným způsobem.
• Požadavek na jistotu oplodnění samice daným samcem.
• Oplodnění samice, která odmítá páření s daným samcem.
• Oplodnění většího množství samic jedním samcem než při přirozeném páření, zajišťující úsporu spermatu.

Mezi největší výhody umělé inseminace patří značná finanční úspora – pro oplodnění není potřeba shánět samce. S tím také souvisí snadná dostupnost spermií, které se dají „objednat“ v chovných stanicích, není tudíž potřeba zvíře vozit do vzdálených míst. Podstatné je také omezení zdravotních rizik a zamezení přenosu pohlavních nemocí. Mezi další výhody patří využití nejlepších plemeníků jako předpoklad rychlého zkvalitnění stáda. Umělá inseminace se využívá také v případech, kdy je přirozené páření problematické – například pokud se samice odmítá s daným samcem spářit.

U velkého počtu samic dochází po umělé inseminaci k horšímu zabřeznutí. Důvodem je to, že inseminátor správně „netrefí“ děložní krček a semeno se tak nedostane na místo určení. Další nevýhodou je chybné určení říje, ke kterému může dojít. V případě, že je u stáda přítomen samec se říje u samic pozná snadněji a páření lze jednodušeji načasovat.