mozkomíšní mok
Mozkomíšní mok | |
---|---|
![]() Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
|
|
![]() Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
|
|
Latinsky | liquor cerebrospinalis |
Mozkomíšní mok (latinsky liquor cerebrospinalis, CSF) či také likvor je čirá, bezbarvá tělní tekutina, která obklopuje, chrání proti infekci a vyživuje a zabezpečuje mozek a míchu všech obratlovců. Je přibližně izotonický, obsahuje na rozdíl od krve jen málo proteinů a téměř žádné buňky (téměř žádné červené krvinky). Lidské tělo obsahuje v průměru asi 150 ml mozkomíšního moku.
Tvorba a vstřebávání mozkomíšního moku
Mozkomíšní mok je vytvářen zvláštní výstelkou (plexus choroideus) v postranních komorách. Za 24 hodin se vytvoří 600–700 ml, neustále cirkuluje. Vstřebává se do venósní krve v sinus durae matris. Tyto procesy musí být v rovnováze. Odběr mozkomíšního moku se nazývá lumbální punkce.
Asi z jedné poloviny se mok produkuje v plexus choroideus mozkových komor, z druhé poloviny v okolí mozkových kapilár a podél komorových stěn, zejména v postranních komorách (až 95 % z této části). Z místa vzniku pak mok odtéká skrze intraventrikulární otvor (foramen monroi) do III. komory a pak dále Sylviovým kanálkem(aquaeductus mesencephali cerebri) do IV. komory. Odtud se dostává přes apertura mediana (Magendiho otvor) a aperturae laterales (Luschkovy otvory) do subarachnoidálních prostorů a volně komunikuje s extracelulární mozkovou tekutinou.
V arachnoidálních klcích (granulationes arachnoidales) se mozkomíšní mok vstřebává do žilních splavů (sinů, tak se označují mozkové žíly) v denním množství asi 0,5 litru. Toto vstřebávání přímo závisí – na rozdíl od jeho produkce – na intrakraniálním tlaku v komorách. Při nízkém tlaku kolem 0,67 kPa(cca 68 mm sloupce H2O) se resorpce moku zastaví, kdežto při tlaku nad 1 kPa (cca 112 mm H2O) se nachází tvorba a vstřebávání moku v rovnováze.
Fyziologické hodnoty
Soluty | Rozmezí |
počet buněk (leukocyty) | max. 5/mm3 |
pH | 7,33 |
bílkoviny | 400 mg/l |
glukóza | 2,5–4,5 mmol/l |
lipidy | 10–30 mg/l |
Cl− | 123–128 mmol/l |
Na+ | 144–150 mmol/l |
K+ | 2,0–3,0 mmol/l |
Ca 2+ | 1,1–1,25 mmol/l |
Mg 2+ | 2,25–2,5 mmol/l |
osmolalita | 285 mosm/l |
specifická hmotnost | 1003–1008 |
tlak v leže | 0,7–1,4 kPa (ve stoje cca 2x větší) |
Pojem naleznete v následujících článcích:
-
Buňky endotelů v uzavřených tělních dutinách
Silně přiblížený pohled na fenestrovaný endotel kapiláry v ledvinách endotelová buňka lemující vnitřní stěnu krevních a mízních žláz endotelová buňka fenestrované krevní stěny endotelová buňka kontinuální krevní stěny…
-
Centrální nervová soustava
Schéma centrální nervové soustavy člověka Centrální nervová soustava (CNS) je ústřední část nervové soustavy obratlovců. Spolu s periferními nervy hraje ústřední roli v řízení jejich chování. Centrální nervová…
-
Mícha
Příčný řez míchou Míšní dráhy Mícha (lat. medulla spinalis) je dlouhá, tenká nervová trubice nervové tkáně a podpůrných buněk uvnitř páteře, která navazuje na prodlouženou míchu v mozkovém…
-
Periferní nervová soustava
Vývojový diagram periferního nervového systému Periferní nervová soustava (PNS) je část nervové soustavy obsahující nervy a neurony, které se nalézají mimo centrální nervovou soustavu (mozek a mícha). Dělí…
-
Obratel
Obratel (lat. vertebra, -ae, řec. spondylos) je kost, u některých obratlovců zůstává ve formě chrupavky. Tvoří základní stavební a funkční jednotku páteře (lat. columna vertebralis). Obratle jsou společným…