Lidské tělo


patrový šev

Podkladem tvrdého patra je párový processus palatini maxillarum a laminae horizontales patrových kostí. Úplně vpředu je tvořen párovou premaxillou, která je srostlá s maxillou. Sliznice tvrdého patra je nepohyblivá, protože pevně srůstá s periostem kostí.

Útvary tvrdého patra

Palatum durum – kostěný podklad, pohled zespoda.

  • Plicae palatinae transversae − rugae palatinae − tyto nízké řasy, které probíhají napříč, se s věkem postupně vyhlazují. Mají tuhou konzistenci kvůli srůstu sliznice s periostem.
  • Raphe palati − je pozůstatkem srůstu pravé a levé patrové ploténky. Připomíná val táhnoucí se ve střední čáře.
  • Papilla incisiva − nemusí být vždy patrná. Jedná se o drobné vyvýšení ve střední čáře v místě kostěných foramina incisiva. Můžeme v něm nalézt vklesliny sliznice, někdy ve formě dvou slepých kanálků − ductus incisivi.

Stejně jako v dalších částech dutiny ústní jsou i ve sliznici tvrdého patra drobné slinné žlázky − glandulae palatinae.

  • Větší skupinka těchto žlázek ústí v zadní části trdého patra v párové jamce − foveola palatina.

Palatum molle

Měkké patro je na rozdíl od tvrdého patra pohyblivá ploténka, jejíž základem je vazivová aponeurosis palatina, která je pokračováním periostu horizontálních lamel kostí patrových.

  • Z aponeurosy začínají a zároveň se do ní upínají svaly měkkého patra a úžiny hltanové − musculi palati mollis et faucium.

Sagitální řez orální oblastí.

Palatum molle se nachází v zadní části patra a navazuje plynule na patro tvrdé. Je kryto sliznicí:

  • spodní ústní strana − mnohovrstevný dlaždicobuněčný epitel, ve kterém se místy nacházejí chuťové pohárky;
  • horní nosohltanová strana − víceřadý cylindrický epitel s řasinkami, může obsahovat ostrůvky dlaždicového vrstevnatého epitelu.

V klidu se měkké patro sklání šikmo dozadu a dolů. Uprostřed zadního okraje vyčnívá uvula palatina. Palatum molle spolu s kořenem jazyka a stěnami hltanu vytváří fauces − přechod dutiny ústní do hltanu. V místě tohoto přechodu se ke kořenu jazyka a ke stěně hltanu z měkkého patra z obou stran sbíhají dvě slizniční řasy:

  • arcus palatoglossus − přední oblouk;
  • arcus palatopharyngeus − zadní oblouk.
  • V obou jsou stejnojmenné svaly a mezi nimi vkleslina:
    • sinus tonsillaris − je v něm uložena patrová mandle − tonsilla palatina.
  • Obě řasy spolu s patrovou mandlí vytváří isthmus faucium − hltanovou úžinu.

Tepny

Tepnou tvrdého i měkkého patra je větev z a. maxillaris − a. palatina descendens. K okraji měkkého patra dosahují i větve z a. pharyngea ascendens a z a. palatina ascendens.

Žíly

Krev z měkkého patra je sbírána do plexus pterygoideus a dále do žil hltanu.

Mízní cévy

Míza je vedena do submandibulárnch uzlin a hlubokých uzlin krčních.

Nervy

  1. Motoricky
  2. Sensitivně:
    • oblast tvrdého patra z n. palatinus major;
    • měkké patro z nn. palatini minores;
    • v okolí papilla incisiva se větví n. nasopalatinus − všechny jsou větvemi z 2. větve n. trigeminus.
  3. Autonomní nervy jdou společně se sensitivními, ke kterým se připojují z ganglion pterygopalatinum.

Pojem naleznete v následujících článcích:

  • Ústa

    Ústa

    Ústa (latinsky os) tvoří počátek trávicí soustavy většiny živočichů. Ústy je přijímána potrava, v dutině ústní pak porcována a mechanicky zpracovávána. Zároveň v ní dochází k promíšení potravy…

    číst více…