Pohlavní styk (též milování, sexuální styk nebo obecně sex) je jakýkoliv způsob ukájení sexuálního pudu na osobě stejného či jiného pohlaví. Takto vymezený pohlavní styk zahrnuje především soulož, nejčastěji chápanou jako penilně-vaginální styk, tedy úkon vložení ztopořeného penisu muže do ženiny pochvy. Jako nekoitální způsoby pohlavního styku, jež jsou se souloží srovnatelné, chápe český právní řád v první řadě orální pohlavní styk (orální sex, tedy felaci či cunnilingus), anální sex a zasouvání prstů či předmětů do ženského pohlavního ústrojí. Lze se setkat i s užším vymezením pohlavního styku jako penilně-vaginálního styku muže a ženy. Pohlavní styk je součástí lidského sexuálního chování. U zvířat se obdobný akt nazývá páření, u buněk a některých nižších živočichů je možné hledat analogii v nepohlavní konjugaci. Odborným označením soulože je koitus.

Pohlavní styk může, ale nemusí být zakončen orgasmem (vyvrcholením) a ejakulací jednoho nebo více partnerů. Prožívání pohlavního styku je individuální a kromě genetických dispozic hraje roli také zdravotní stav, věk, zkušenosti, fyzická a psychická kondice, hladina pohlavních hormonů a další faktory. Období, kdy dochází prvnímu pohlavnímu styku člověka, se může různit podle kultury. V moderním českém prostředí jde průměrně o dobu mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem života, o něco dříve než v minulosti. Podobně jako u mnoha druhů zvířat má u člověka pohlavní styk význam nejen při množení druhu, ale i jako společenský akt. V moderní západní společnosti většina pohlavních aktů se snahou o rozmnožení nesouvisí a je vnímána jako rekreační. Předpokladem tohoto přístupu je využívání antikoncepce, tedy metod k zabránění početí (přerušovaná soulož, prezervativ, pesar, hormonální antikoncepce a podobně).

Lidská kultura často spojuje sexualitu a pohlavní styk s četnými zákazy a tabuizací. V mnoha náboženstvích (zejména abrahámovských) byl pohlavní styk tradičně vnímán jako nečistý a vyžadoval následnou rituální očistu. V některých sociálních skupinách se lze setkat se snahou omezení pohlavního styku na činnost provozovanou pouze za účelem zplození dítěte. Proti užívání antikoncepce (s výjimkou „přirozených metod“) se staví také katolická církev. V evropské kultuře byl v různých obdobích zakazován a trestán sex v jiných polohách než v misionářské, mimomanželský sex, sex nerespektující náboženské a sociální hranice (sexuální soužití křesťanů a Židů, soužití paní domu a sluhy) a různé projevy „sodomie“, tedy pohlavní styk se zvířetem či osobou stejného pohlaví. Rakouský trestní zákon znal také například „zmrhání pod slibem manželství“. Ve většině kultur se objevují rovněž restrikce pohlavního styku v období menstruace, motivované nábožensky, ale až do poloviny 20. století i vědecky. Moderní zkoumání však škodlivost pohlavního styku během menstruačního krvácení nepotvrdila. Pohlavní styk během těhotenství býval (například ve starověké Persii či ve viktoriánské medicíně) mylně odsuzován jako nebezpečný pro dítě, jinými kulturami (například ve starověké Indii) naopak podporován.

Moderní západní společnost považuje za nepřípustné především vynucování pohlavního styku pod nátlakem (a to, na rozdíl od minulosti, i v manželství) či soulož s nezletilým člověkem (v českém prostředí s osobou mladší 15 let). Zakázán je také incest, tedy pohlavní styk mezi nejbližšími příbuznými ve stupni, který by vylučoval manželství. Otázka incestu je předmětem debat. Zastánci jeho zákazu argumentují především ohrožením případného potomstva dědičnými chorobami; odpůrci tvrdí, že k věci neexistuje dostatek výzkumů a že bránit zplození potomků je možné i pomocí antikoncepce. Incest je nicméně vnímán též jako společenské tabu.