Varle
Znázornění mužských varlat
Latinsky	testis
Tepny	a. testicularis
Žíly	vv. testicularis, plexus pampiniformis
Nervy	plexus testicularis

Varle (latinsky: testis, množné číslo varlata, latinsky: testes) je samčí pohlavní žláza obratlovců, tedy i muže. Ve varleti dochází k vývoji mužské pohlavní buňky – spermie. Varlata jsou také důležitá endokrinní žláza, která produkuje pohlavní hormony (např. testosteron).

Jedná se o párový orgán; zdravý jedinec má dvě varlata, z nichž u člověka je levé většinou větší a sestouplejší. Varlata mají vejčitý (ovoidní) tvar, jsou hladká, ze stran mírně zploštělá a na pohmat mírně citlivá. Velikost varlat je u člověka proměnlivá, uvádí se délka 4–5 cm, šířka 3–3,5 cm a tloušťka 2,5 cm. Hmotnost jednoho varlete se pohybuje od 15 do 25 gramů. Na jeho zadní a horní straně na něj navazuje nadvarle. Chámovod spolu s cévami tvoří svazek, který pokračuje do tříselného kanálu a dutiny břišní.

Homologickým orgánem samic jsou vaječníky.

U muže jsou varlata umístěná za penisem v kožním vaku, který se nazývá šourek (skrotum). Stejně uložená varlata mají také všichni domácí savci. U vačnatců a zajícovců je šourek s varlaty umístěn před penisem. U některých savců (sloni, nosorožci, kytovci) jsou varlata trvale umístěná v dutině břišní.

Varlata se vyvíjejí v břišní dutině a většinou již v průběhu nitroděložního života sestupují tříselným kanálem do šourku.

U chlapců by k sestupu varlat mělo dojít do 3 měsíců věku, u štěňat do 14 dnů po narození. U některých savců dochází k sestupu už prenatálně. Mezi anomální stavy patří absence jednoho či obou varlat (anorchismus), nadpočetnost varlat (triorchie) a nesestoupení varlat (kryptorchismus). Kryptorchismus se rozlišuje jednostranný (monorchismus) či oboustranný, tj. zda nesestoupilo jedno či obě varlata, a dále, v závislosti na umístění nesestoupeného varlete, tzv. retinované či ektopické varle. Oboustranný kryptorchismus vede k neplodnosti.

Na povrchu je varle pokryté vazivovým obalem (tunica albuginea), vazivo zasahuje i do parenchymu varlete a rozděluje ho na neúplné lalůčky. Nerozdělená část varlete (mediastinum) přechází v hlavu nadvarlete. Parenchym varlete se skládá z mnohonásobně stočených semenotvorných kanálků (tubuli seminiferi contorti) a řídkého vaziva vyplňujícího prostor mezi nimi. Stěnu semenotvorných kanálků tvoří zárodečný epitel, který je tvořen spermatogoniemi, buňkami, ze kterých mohou vznikat spermie a dalšími nezralými stadii spermatogeneze. Tyto buňky jsou chráněné a vyživované podpůrnými Sertoliho buňkami. Sertoliho buňky obalují jednotlivá stadia vývoje spermie a chrání je před vlivy vnějšího prostředí, tvoří i bariéru mezi nimi a potenciálně škodlivými látkami přítomnými v krvi. Semenotvorné kanálky se spojují a přechází do kanálků nadvarlete.

Během dospělosti jsou v semenotvorných kanálcích neustále produkovány spermie, samčí pohlavní buňky. Spermie ke svému vývinu potřebují teplotu okolo 34,4 °C, při vyšších teplotách dochází k útlumu spermatogeneze a při dlouhodobém působení vysokých teplot může dojít až k zániku populace spermatogonií a k trvalé neplodnosti. Teplota varlat je ovladatelná pomocí napětí stěny šourku. Při stažení šourku se varlata přitáhnou blíže k tělu, kde se jejich teplota zvýší. Při povolení stěny šourku naopak teplota uvnitř poklesne.

V řídkém vazivu, které obklopuje semenotvorné kanálky, se nacházejí intersticiální Leydigovy buňky. Ty produkují testosteron – mužský pohlavní hormon. Díky testosteronu dochází k diferenciaci spermatogonií a k vývoji spermií a rozvoji druhotných pohlavních znaků (mohutnost postavy a kostry, růst vousů, ochlupení, mužský hlas aj.). Sertoliho buňky produkují zase tzv. antimülleriánský hormon, který způsobuje atrofii a resorbci Müllerova vývodu během embryonálního vývoje pohlavních cest a tak zajišťuje správný vývoj samčích pohlavních orgánů.

Mezi nejčastější vývojové vady patří retence varlat (kryptochorismus). Stav, kdy varle není u novorozence přítomné v šourku, ale nachází se v tříselném kanálu nebo uvnitř břišní dutiny. Tento stav se vyskytuje u 1 % chlapců ve věku jednoho roku a až u 0,8 % dospělých mužů. Stav může být komplikován zaniknutím (atrofizací) tubulů a následně vést až ke sterilitě. Hypoplastická varlata se mohou nacházet například u Klinefelterova syndromu a dalších vrozených syndromů.

Varle se může vlivem vnější síly obtočit okolo vlastní osy a dochází k torzi varlete. Tento stav je velmi rizikový a vyžaduje akutní péči, neboť vlivem zaškrcení cévního svazku, který varle vyživuje, do několika hodin dochází k hemoragickému infarktu, nekróze a tedy odumření varlete.

Ve varleti se může také nacházet patologický obsah, nebo docházet k zánětu (orchitida). K zánětu často dochází vlivem sexuálně přenosných nákaz, nebo virovými nákazami jako jsou příušnice (parotitida).

U mužů je relativně častý výskyt nádorů ve varlatech a tak se doporučuje pravidelné samovyšetření pohmatem a při podezření na nádor vyhledání lékařské péče. Nádory varlat se dělí dle své histologické povahy. V 90 % se jedná o nádory zhoubné povahy.