Lidské tělo


vnitřní fixace

Příklad využití vnitřní fixacepři osteosyntéze (rtg. snímek − subtrochanterická liniová zlomenina femuru s aplikací intramedulárního hřebu v umělé kosti resp. subtrochanterická zlomenina s interfragmentem resp. tříštivá zlomenina proximálního femuru).

Vnitřní fixace (interní fixace) je chirurgický úkon, který se obvykle (na rozdíl od zevní fixace) používá při operativní léčbě (osteosyntéze) „méně“ komplikovaných zlomenin kostí. Jde o ortopedický/traumatologický operační přístup, při kterém je celý osteosyntetický implantát (hřeb, dlaha, šroub, drát nebo svazek drátů, cerkláž atp.) kryt měkkými tkáněmi nebo uložen na povrchu či uvnitř kosti. Po ukončení léčby zůstává implantát ve většině případů trvale uvnitř těla.

Vnitřní fixace je také stále důležitým tématem v biomechanice.

Operativní přístupy vnitřní fixace

Existuji dva hlavní přístupy k vnitřní fixaci:

  • ORIF (anglicky Open Reduction Internal Fixation, česky otevřená repozice a vnitřní fixace).
  • CRIF (anglicky Closed Reduction Internal Fixation, česky uzavřená repozice a vnitřní fixace).

V mnoha případech se lékařské indikace pro vnitřní fixaci překrývají s indikací pro zevní fixaci.

Materiály používané při vnitřní fixaci

Hlavním požadavkem na materiály používané při vnitřní fixaci je biokompatibilita.

Běžně používané materiály implantátů patří především chirurgická nerezová ocel a chirurgické titanové slitiny. Dále se používají slitiny kobaltu a chrómu, čistý titan nebo plasty aj.

Zvláštní pozornost je také věnována kvalitě a úpravě povrchu implantátů (např. anodizace atp.).

Historie vnitřní fixace

Koncept vnitřní fixace pochází z poloviny 19. století. Vnitřní fixace se stala „rutinní“ záležitostí v polovině 20. století.

Na začátku 20. století významně ovlivnil rozvoj vnitřní fixace belgický chirurg Albin Lambotte, používal různé druhy vnitřní osteosyntézy, od cerkláží přes šrouby až po dlahy.

Významným mezníkem bylo založení švýcarské společosti AO (Arbeitsgemeinschaft für Osteosynthesefragen, česky Společnost pro otázky osteosyntézy) v roce 1958.

Příklady aplikace vnitřní fixace


Pojem naleznete v následujících článcích:

  • Krychlová kost

    Krychlová kost

    Krychlová kost barevně zvýrazněna na obrázku kostry nohy z Grayovy učebnice anatomie Krychlová kost barevně zvýrazněna na obrázku kostry nohy Krychlová kost (latinsky os cuboideum) je jedna z…

    číst více…

  • Hlezenní kost

    Hlezenní kost

    Talus v kontextu kostry nohy Hlezenní kost (latinsky talus) je jedna z kostí lidské dolní končetiny. Patří mezi zánártní kosti a spolu s holenní kostí a lýtkovou kostí…

    číst více…

  • Patní kost

    Patní kost

    Patní kost zeleně, hlezenní kost modře Patní kost (A, zeleně) v kontextu zánártí (B – hlezenní kost, C – krychlová kost), vlevo zespodu, vpravo seshora. Patní kost (latinsky…

    číst více…

  • Nárt

    Nárt

    Nártní kosti jsou vyznačeny žlutě Nárt (latinsky metatarsus) je část lidské nohy, tvořená pěti nártními kostmi spojujícími zánártí s prstci, jedná se tedy o podobnou úlohu, kterou na…

    číst více…

  • Holenní kost

    Holenní kost

    Holenní kost Holenní (vpravo) a lýtková kost. (Gray’s Anatomy, 1918) Latinsky tibia Holenní kost (latinsky tibia) je nosná kost dolní končetiny. Spolu s kostí lýtkovou tvoří kostru bérce…

    číst více…

  • Lýtková kost

    Lýtková kost

    Lýtková kost s kostí holenní Lýtková kost (fibula) je štíhlá kost, která je součástí bérce dolní končetiny člověka. Kost má směrem dozadu mírně konvexní tvar. Nachází se při…

    číst více…

  • Stehenní kost

    Stehenní kost

    Stavba stehenní kosti Stehenní kost (latinsky: femur nebo os femoris) je nejdelší kost lidského těla, která však snese velké zatížení. I přes svou velikost je poměrně lehká. Jedná…

    číst více…

  • Stydká kost

    Stydká kost

    Stydká kost Stydká kost lidské pánve u muže. Gray’s Anatomy, 1918 Latinsky os pubis Stydká kost (latinsky: os pubis) je jedna ze tří kostí tvořících pánevní kost. Podkládá…

    číst více…

  • Sedací kost

    Sedací kost

    Sedací kost Lidská pánev: sedací kost zvýrazněna hnědě s číslem 3 Latinsky os ischii Sedací kost (latinsky: os ischii) je masivní kost v lidském těle tvořící dolní okraj pánevní kosti.…

    číst více…

  • Kyčelní kost

    Kyčelní kost

    Kyčelní kost Lidská pánev: kyčelní kost zvýrazněna modře s číslem 2 Latinsky os ilium Kyčelní kost (latinsky: os ilium) je párová kost v lidském těle, která je největší částí pánevní…

    číst více…