Lidské tělo


Ucho

(latinsky auris) je sluchový obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní .

Levý ušní člověka

Funkce

mladého člověka dokáže vnímat v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz. Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz. lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz. Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. .

lidského ucha

Vnější

ucha

Vnější (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.

  • je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na .
  • Vnější (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a ěnou. Na konci zvukovodu se nachází , hranice mezi vnějším a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
  • je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý je lesklý a má šedavou barvu.

Výstelka zvukovodu obsahuje , které produkují ušní . má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Střední

Střední (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové . Patří mezi ně (malleus), (incus) a (stapes). Řetěz kůstek přenáší od bubínku do vnitřního ucha –⁠ ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních ů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový ). Svalová vřeténka uvnitř těchto ů reagují na protažení svalu tím, že spouští tzv. akustický , který způsobuje smrštění těchto ů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení ů a jejich následná reflexní zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.

Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

Vnitřní

Vnitřní (auris interna) leží v ěném labyrintu spánkové (os temporale). ěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části ěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 , vejčitý váček, kulovitý váček a .

  • je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénkarozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího (receptory sluchu). Každá má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako .
  • Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc.

Choroby

K častým chorobám uší patří:

  • středního ucha, častý u dětí, bolestivý.
  • – neustálé zvonění nebo pískání v uchu.
  • – porucha polokruhovitých kanálků vnitřního ucha způsobující pocit, že se okolí točí ().
  • Zalepené – tvorba tekutiny ve středoušní dutině, způsobující hluchotu, časté u dětí.