Lidské tělo


Pohlavní orgány

(též pohlavní soustava či reprodukční systém) je soustava ů mnohých živočichů, která slouží k rozmnožování.

Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky, tedy pohlavní rozmnožování.

Zpravidla rozlišujeme samčí (mužskou) a samičí (ženskou) rozmnožovací soustavu.

Terminologie

Pohlavní orgány/pohlavní ústrojí (organa genitalia) jsou orgány/je soubor ů rozmnožovací soustavy. Lze je rozdělit na vnější a vnitřní.

Přídatná pohlavní ústrojí – patří k nim např. savců.

jsou vnější nebo vychlípitelné orgány či struktury zajišťujících kopulaci, ejakulaci (u samců) a inseminaci, popřípadě další sexuální funkce. primární jsou s pohlavním otvorem (gonoporem) a zahrnují bezprostředně okolní struktury. sekundární jsou bez gonoporu.

V širším slova smyslu se obecně jako termínem označují pohlavní ústrojí.

Pohlavní dimorfismus neboli rozdíly mezi pohlavími vytvářejí primární a sekundární pohlavní znaky.

Pohlavní znaky jsou znaky, které určují pohlaví. Rozdělují se na primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky. Primární pohlavní znaky se vytvářejí před narozením (před porodem) a patří k nim vnější a vnitřní pohlavní ústrojí. Sekundární pohlavní znakyjsou takové znaky, které vyvíjejí před pubertou (u člověka), ale které nejsou součástí rozmnožovací soustavy.

Obecná stavba

Základním pohlavním orgánem je pohlavní žláza neboli gonáda, tedy , jenž produkuje . U člověka jsou pohlavní žlázou vaječníky a . Na stavbě rozmnožovací soustavy různých živočichů se však velmi často podílí i množství jiných žláz a ostatních ů.

Rozmnožovací (pohlavní) soustava člověka vzniká z mezodermu stejně jako močové ústrojí. Při vývoji plodu jsou základy pohlavních ů založeny totožně a teprve postupným vývojem se diferencují na samčí (mužské) a samičí (ženské). Každý pohlavní určitého pohlaví má homologický protějšek u opačného pohlaví.

Tvoří ji:

  • vnitřní pohlavní orgány: pohlavní žlázy neboli gonády ( a vaječníky), produkující zralé (gamety), vývodné cesty pohlavní.
  • vnější pohlavní orgány (). Pojmem (z latiny) se v češtině v nejužším slova smyslu označují primární pohlavní znaky člověka, tedy ty části rozmnožovací soustavy, jež jsou viditelné na povrchu nahého lidského těla. U muže se jedná o a , u ženy o vulvu. Ostatní pohlavní orgány se označují pojmem vnitřní pohlavní orgány.

Na rozdíl od většiny ostatních soustav ů jsou orgány rozmnožovacích soustav u opačných pohlaví odlišné. Tyto odlišnosti umožňují mezi dvěma jedinci kombinaci genetického materiálu.

Rozlišujeme pohlavní soustavu muže a pohlavní soustavu ženy.

Pohlavní soustava muže

Mužské pohlavní orgány:
1. , 2. stydká , 3. , 4. , 5. , 6. , 7. ústí močové trubice, 8. , 9. , 10. , 11. , 12. , 13. , 14. , 15. , 16. , 17. , 18.

Mužskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný .

Vnitřní mužské pohlavní ústrojí (organa genitalia masculina interna):

Vnější mužské pohlavní ústrojí (organa genitalia masculina externa):

Pohlavní soustava ženy

Pohlavní soustava ženy

Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný .

Vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna):

Vnější ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina externa):

Obratlovci

  • savci, Ptakořitní
  • ptáci
  • plazi
  • obojživelníci
  • ryby

Bezobratlí

Rozmnožovací soustavy u různých živočišných kmenů se značně liší. U některých skupin jsou značně zjednodušené – např. u mnohoštětinatců (Polychaeta) se obvykle vyvíjí z buněk vystýlajících vnitřní dutinu, coelom, a uvolňují se ven. Naopak u ploštěnců (Platylhelminthes), jako je například motolice či tasemnice, se vyvinuly velmi složité samčí i samičí rozmnožovací soustavy.